LITERATURE

Literární epochy, směry, proudy a hnutí

May 30 2020 [Edit]

Antika
Středověk
Renesance a Humanismus
Baroko
Klasicismus
Osvícenství
Preromantismus
Romantismus
Realismus
Naturalismus
Moderna
Modernismus a Avantgarda
Existencionalismus
Socialistický realismus
Magický realismus
Absurdní drama
Postmodernismus

Antika

8. stol. př.n.l. (první písemné památky) až 5. stol.n.l.
Antiqus - starý, starobylý (z latiny)
Kultura starého Řecka a Římské říše
Ovlivnila vědu, filosofii, literaturu, výtvarné umění a stala se základem evropské vzdělanosti
Podmínky pro vznik kultury v Řecku:
- výhodná zeměpisná poloha, leželo na rozhraní více kultur
- dokázali si zachovat svoji kontinuitu - tradici
Později podmaněni Římany, ale Římané převzali Řeckou kulturu a rozšířili ji po celé Evropě
Úsilí o všestranný rozvoj člověka = KALOKAGHATIE (Řekové) soulad tělesné krásy a dobrých vlastností, uplatňováno ve výchově privilegovaných tříd (nejbohatší společnost)

Středověk

Od rozpadu Římské říše do nástupu renesančních hnutí
Středověká literatura se dělí na:
- Raný středověk - bohoslužebné a literární jazyky jsou latina, řečtina, staroslověnština
- Vyspělý středověk - literatura v národních jazycích
Největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určuje víru, morálku a názory na umění
Vznikají alegorická díla – vystupují zde ztělesněné vlastnosti. Důležitější byla forma než obsah a nebyla důležitá originalita.

Autoři čerpali ze společných pramenů:
- biblické příběhy
- některá antická díla (od Ezopa, Ovidia, Homéra)
- Gesta Romanorum (= Příběhy Římské)
- Legenda aurea (= Zlatá legenda) – sbírka legend, vznikla v Itálii ve 13. století

Objevuje se řada nových žánrů:
- duchovní poezie
- legendy
- kázání
- církevní divadelní hry
- traktát
- letopisy
- kroniky
- milostná lyrika
- Rozvíjí se rytířský epos a rytířský román (líčí hrdinské činy křesťanských rytířů)

Renesance a Humanismus

z franc. renaissance – znovurození
první příznaky se objevily v Itálii na konci 13.stol. – Itálie jako zrod renesanční kultury
není jednolitá a vyhraněná (jako např. baroko)
jednalo se o obrácení zájmu od Boha k člověku samému
Základní rysy humanismu (a vzájemný vztah s renesancí):
- Humanismus je soustava názorů či životní program, který představoval základní proud v období renesance
- z lat. slova humanus = lidský
- Humanisté zdůrazňovali přirozenou rovnost všech lidí před Bohem
- Zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu v poznávání okolního světa – racionalismus
- Literární a vědecké hnutí 14.-16.stol., které programově navazovalo na odkaz antiky
- Základní myšlenkou byla „ad fontes“ – „k pramenům“

Alžbětínské drama:
- ze všech literárních druhů dosáhlo největšího rozkvětu drama
- díky královně Alžbětě I. se vžil literárně-historický pojem alžbětínské drama
- pod tímto pojmem dnes rozumíme vrcholné období anglického divadla v období od poslední čtvrtiny 16.stol. po začátek 17.stol.

Baroko

17. století
Španělsko – kolébka baroka
Příčiny nástupu baroka: vracení k víře, upuštění od rozumu (války, černá smrt)
Třicetiletá válka: prosazování katolické církve
rozšiřující se moc katolické církve (ovlivněno Hasburky)
Rysy baroka v architektuře:
- nepravidelné linie
- výzdoba
- monumentálnost
Rysy baroka v hudbě:
- kontrasty
- varhany
Znaky literatury:
- motiv smrti a posmrtného života ,strach ze smrti, strach z Boha
- motiv Bůh: jedinečný, všemohoucí
- Láska k Bohu: pozemská láska splývá s láskou k Bohu
- Útočí na lidské city, alegorie, kontrasty

Klasicismus

Vznik ve Francii, 17. století, doba Ludvíka XVI.
Opírá se o absolutistickou vládu, navazuje na antiku, ideál harmonie
Vyžadoval pevný řád a estetické normy
Literatura rozdělena na vysoké (tragédie-historická témata) a nízké (komedie) témata
Daná forma, jak se má co psát, strohý
Vychází z teorie racionalismu
Klasicistní drama:
- jednota místa, času, děje – Aristoteles
- Velký důraz na přednes → DEKLAMACE
Literární druhy:
- didaktická báseň
- moralizující vyprávění
- eseje
- úvahy

Osvícenství

doba 18. století, filosofický a ideologický směr
rozvoj přírodních věd, techniky a průmyslu, kult rozumu, racionalismu
konec feudalismu, názor: Lidé jsou si od přírody rovni
víra v pokrok, budoucnost
filozofové : Locke, Bacon
rozvoj prózy a dobrodružných románů

Preromantismus

přechod mezi klasicismem a romantismem
důraz na cit (morálku, ctnosti)
odmítnutí konvencí, příkazů, řádu → i v umělecké tvorbě (požadavek úplné tvůrčí svobody)
nerozdělování na vrstvy (společnost)
návrat k přírodě, k lidové slovesnosti (folkloru)
Vzory:
- venkovský, prostý, nezkažený člověk
- prostý způsob života
- obdiv ke schopnému a podnikavému jedinci
Český preromantismus:
- Důraz na cit ⇒ spojení veřejného a soukromého citu (Jan Kollár)
- Kult přírody, folkloru, dávnověku i šťastné budoucnosti (Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský, F.L.Čelakovský, J.Kollár)
- Rozpětí citu:
  - láska k ženě
  - národu
  - lidstvu
  - bratrství
V důsledku slabosti české buržoazie nemožnost sny realizovat, proto buď nadměrný entuziasmus nebo naopak elegismus (J.Kollár)
Úsilí o rozvoj národního jazyka (zvláště básnického a odborného – J.Jungmann)

Romantismus

umělecký směr, který se v evropském umění objevuje koncem 18. a v 1. polovina 19. století Autoři: géniové, hledají a nalézají pravdu, tvoří výjimečné hodnoty, bouří se jako silní, nepochopení a osamocení. Společnost vidí jako pokryteckou, svět považují za nespravedlivý.
kolébkou je Anglie a Francie, velké centrum je také Německo.
základní romantický rozpor je dán napětím mezi snem, fantazií a osudově a historicky danou skutečností.
Romantické prvky:
- postava vyděděnce
- středověká témata
- láska k přírodě
- záliba ve všem necivilizovaném…
Čistý romantismus se moc nevyskytuje, spíše se prolíná s ostatními styly.
Historický román (W.Scott – hlavní hrdina je idealistický snílek, končí tragicky)
Základní rysy:
- romantický hrdina
  - často splývá s autorem
  - je výjimečný
  - neschopný přizpůsobit se
láska = bývá cílem hrdiny, ale většinou nešťastně miluje svůj ideál.
silná subjektivnost díla = autor vyjadřuje svůj názor a často sám vstupuje do děje.
dělení romantismu:
- revoluční - autor neutíká před skutečností, jeho hrdinové se bouří
- konzervativní - autor se snaží skutečnosti uniknout do minulosti nebo náboženských představ, hrdinové nenacházejí řešení.

Realismus

Realismus je umělecký směr 2. pol. 19. stol.
Z latinského realis = věcný, skutečný (od res = věc)
Na vývoj realismu měl velký vliv rozvoj přírodních a technických věd
Realismus líčí život, jaký doopravdy je nebo jaký se zdá být, jde mu o pravdivé, skutečné, reálné zobrazení života
Kritický realismus - kriticky zachycuje nedostatky lidí i společnosti, nezná cestu k nápravě

Znaky v literatuře:
- Důkladný popis prostředí a postav
- Přesné líčení událostí
- Rozsáhlý pohled na duševní stavy hl. postav
- Postavy se vyvíjejí a mění
- Společenské podmínky podle realistů pěstují v lidech sobectví, hamižnost, bezohlednost
- Hlavní postavy jsou normální, řadoví lidé, ničím výjimeční, přesto mají nějaký svůj zajímavý příběh
- Autor přistupuje ke skutečnosti objektivně, neúčastní se děje
- Autoři nepíší „ich“ formou, ale „er“ formou ( ve 3. os. )
- Jazyk se blíží každodenní mluvě – běžně užívané řeči
- Objevují se nové výrazové prostředky – hovorová řeč, dialekt, archaismy…
- Píší se především romány,kde je dostatek prostoru pro popsání vývoje postav, prostředí

Naturalismus

natura = příroda
umělecký směr v literatuře a malířství, který navazuje na realismus
Rozvíjí se v 60. až 80. letech 19. století ve Francii, v letech 90. se šíří do ostatních literatur.
Zobrazení skutečnosti je věrné až fotograficky přesné, detailní
Přírodní zákony mechanicky aplikují na lidskou společnost
Člověka vidí jako tvora zmítaného pudy, instinkty, vášněmi, jehož osud je předurčen dědičností a sociálním prostředím (jako by člověk neměl samostatné myšlení, vůli, vlastní charakter, vyšší city a ideály)
Hlavními hrdiny jsou většinou lidé z nižších vrstev (např. dělníci)
Autoři vybírají nízká témata: nejvšednější život, hlavně jeho odpudivé stránky (nemoci, bídu, kladou důraz na zápornou stránku života)
Pesimismus = bezperspektivnost.

Moderna

90.léta 19.-počátek 20.století
období politických změn – sjednocování Německa a Itálie
revoluce na východě, počátek 1.světové války
dělení kolonií -> boje o kolonie
moderní umění a moderní směry
nové vynálezy, neduhy kapitalistické společnosti -> silná dělnická hnutí
velké sociální rozdíly strach z konce století -> soustředí se na vlastní nitro
znaky:
- odpor k měšťáctví;
- individualismus a subjektivita(autor není jedním z davu)

Impresionismus

snaha zachytit okamžik a jeho jedinečnost
krátké tahy štětcem nebo tečky, pastelové barvy -> jde o pocit
básně – lyrika, silná procítěnost (Sova, Verlaine, Šrámek)
malíři – Monet, Manet, Slavíček

Symbolismus

inspirace E.A.Poem a jeho básní Havran
náznaky, dvojsmysly, nic není řečeno přímo
ne vždy jednoznačné, individualizované – dnes nemusíme symbolům správně porozumět
básně – zvukomalba (až hudební) X volný verš (Březina)
málo kdy čistý, často spojený s impresionismem

Dekadence

opovržení a hnus společností, opovrhují i sami sebou (básníci)
umění pro umění – umění je pouze umění, které je dokonalé
silné prožitky ústící v hnus, osamocení, rozpor
ošklivost, rozpaky, nuda, skepse, zoufalství, smrt (není vysvobození)
básně – opět symboly, neurčitost, citové a hudební zabarvení

Modernismus a Avantgarda

avantgarda = předvoj – urč. směr, který prosazuje nové myšlenky, průkopníci přicházejí s něčím novým

Expresionismus

V literatuře, výtvarném umění i hudbě, 1. čtvrtina 20. stol.
Výraz „exprese“ ( = bezprostřední výraz)
Reakce na impresionismus a naturalismus
Umění má být jen objektivním zachycením vnějšího světa (realismus) a odrazem smyslových dojmů (impresionismus)
Umění má být přímou expresí toho, co je uvnitř autora – citové reakce
Hlavní pocity úzkosti, obav, strachu
Mnohdy působí jako výkřik = člověk má pocit, že je ve světě ztracen a že ho ten svět ohrožuje
Záliba v historickém prostředí a prvcích

Dadaismus

„dada“ = hračka
hnutí, r.1916, dadaisté nalezli azyl ve švýcarském Zurichu
reakce na válku, protest proti válečnému mrzačení
protest proti umění, morálce, rozumu, kultuře
negace všeho, co je ve světě
nihilismus (nic nemá smysl)
popírání všech hodnot
dadaismus odmítá krásu, styl, řád
boj proti všem estetickým pravidlům
básnický projev připomíná šíleného schizofrenika, úplného blázna
originální postup jak skládat básně
dadaisté rozstříhali noviny na jednotlivá slova, která dali do klobouku → vznik neobvyklých slovních spojení
1919 se dadaisté stěhují do Paříže – zde získávají další stoupence a obdivovatele (A. Breton, P. Soupault, P. Éluard, B. Péret, T. Tzara)

Surrealismus

vznikl z iniciativy T. Tzary a A. Bretona (Tzara chtěl dále pokračovat ve stříhání novin do klobouku, ale Breton chtěl
směr dále rozvíjet → studoval medicínu, inspirace Freudem)
nevědomí ovlivňuje naše chování (Freud) – surrealisté se snažili si navodit hypnotické stavy, sny, horečnaté stavy, delirium, apod.
(v nevědomí – pravá skutečnost)
automatický text (automatické psaní)
okamžitý záznam toho, co se člověku odehrává ve vědomí (bez jakékoli kontroly vůle – záznam pohybu myšlenek)
slovo surrealismus – poprvé použito Apollinairem ve hře Prsy Tiréziovy

Futurismus

1. avantgardní směr
1908 – Itálie – manifest futurismu (autorem Filippo Thomaso Marinetti )
futurus = budoucí
obrácen k přítomnosti a budoucnosti, obdiv k moderní technice, městské civilizaci
futurismus vidí krásu v pohybu, rychlosti, síle a činu
mění se i poezie
futurismus se postavil proti tradici a minulosti v umění – rým, rytmus, syntaktická stavba
směr provádí syntaktickou destrukci věty
vytváří tzv. „teorii osvobozených slov“(slova jsou skládána bez ohledu na logické vazby a syntaktická pravidla,bez nterpunkce)
futurismus využívá kakofonie (nelibozvučnost – napodobování řinčení strojů)
směr se snaží setřít hranice mezi jednotlivými druhy umění (hudba, malířství, literatura)

Poetismus

český umělecký směr, polovina 20. let 20. století
reakce na proletářskou poezii.
Témata:
- lidové zábavy
- cirkus
- varieté
- kouzelníci
- umění bavit se a žít
parodie a zlehčování
myšlenková asociace
hravost a básnické obrazy – metafory
Zakladatelé: Karel Teige a Vítězslav Nezval – Manifest poetismu.

Existencionalismus

Existence = bytí, jsoucno
Literární směr (30.-60. let 20. století),vychází z filosofie existencialismu
Chápe člověka jako tvora nedobrovolně vrženého do lidského světa, osamoceného, odloučeného jedince,izolovaného od lidské společnosti, který si uvědomuje nevyhnutelnost smrti a dočasnost své existence.
V důsledku toho prožívá úzkost, strach, pociťuješ absolutní osamělost.

Hrdina:
- jeho vlastnosti jsou předem dané, předurčují děj
- vnitřně pochybující člověk, který je často v mezní životní situaci

Forma:
- literární dílo je chápáno jako sebevyjádření autora (zachycuje jeho duševní procesy) jako způsob vyjádření určitých filosofických tezí
- mívá spíše formu eseje než tradičního románu či povídky.

Socialistický realismus

má napomáhat budování komunistickému režimu
paradoxní směr (opěvoval realitu, která ani nemohla být)
základní témata
Budovatelská poezie:
- p. šťastných zítřků
- frézistická poezie (plná frází)
- primitivní, agresivní, militantní poezie
- autoři – podivuhodní kouzelníci

Magický realismus

magický = kouzelný – protiřečí si (magický x realismus)
záležitost Jižní Ameriky, Iráku, Íránu, Kazachstánu…
čerpá z lidové tvorby (eposů, mýtů)
spisovatelé – lidé, kteří poznali západní i východní kulturu a spojují je v těchto dílech
svět, který lidem (např. domorodcům) připadá reálný je pro nás kouzelný(strom mluví, duchové…), a naopak je pro ně magické, co je pro nás reálné (železnice…)
míchání žánrů, časových rovin (ne vždy chronologický postup)
často citována poezie
pracuje se s mýtem

Absurdní drama

Cílem zobrazit pocit jedince žijícího ve společnosti, která mu nerozumí
nemá tradiční děj, autor zdůrazňuje neschopnost komunikace a dorozumění
základem je nic neříkající dialog; dialog lidí, kteří si nerozumějí
dialog se řídí principem kruhovitosti (opakování stejných vět, spojení nebo slov stále dokola)
často prvky černého humoru a grotesky

Postmodernismus

vzniká jako reakce na modernismus
vzniká ve 40. letech, ale rozkvětu nabývá až v 70. letech
projevuje negativní postoj k avantgardním směrům
dochází k prolínání tradice a experimentu
charakteristické rysy:
- dílo je chápáno ve dvojí rovině (má promluvit jak k intelektuálovi, tak k povrchnímu čtenáři)
- spojuje odlišné stylové a žánrové styly (detektivka se sci-fi, soc. sonda, filozofický román),
- nedá se moc vysvětlit, využívá metodu palimpsetu (starý lit. text, starý text se vymazal a na něj se napsal jiný), cituje z jiných slavných děl